CIRA v Zambii

Zambijská republika je velni rozlehlá málo osídlená země, která leží pod rovníkem v jižní části Afriky a s Českou republikou ji pojí překvapivě dlouhodobé vazby. Důkazem toho je přítomnost firmy Baťa i v těch nejzapadlejších vesničkách, neboť již před válkou byla v tomto regiónu vybudována obuvnická továrna. Po vyhlášení nezávislosti (v rámci britského impéria se země nazývala Severní Rhodésie) se vlády v Zambii ujal její první prezident, vzdělaný intelektuál (ovšem rodák z tehdejšího Ňaska – dnes Malwi) Keneth Kaunda, ten prosazoval spolupráci s oběma tehdejšími politickými tábory, ale nechtěl se vázat na politicky silné (a potenciálně nebezpečné) vůdčí státy. Proto zde byly vytvořeny silné Československo-Zambijské politické a obchodní vztahy. Po okupaci sovětskou armádou v roce 1968 dokonce nabídl Čechoslovákům působícím v Zambii politický azyl. Po celou dobu své vlády držel Zambii stranou ozbrojených konfliktů a výsledkem je, že země patří v rámci Afriky k nejbezpečnějším a politicky nejstabilnějším. A opět je zde v mnoha oblastech ekonomiky pole téměř neorané a tudíž jsou zde velké šance pro uplatnění českých firem, které i přes značnou odlehlost teritoria mají velké šance uspět v mnoha oborech.

Naše aktivity v tomto směru se soustřeďují jak jinak než na zemědělství. Farmaření se zde skutečně vyplácí a jak „bílí“ tak „černí“ farmáři jsou velmi bohatí lidé. V Zambii je několik projektů, na kterých dlouhodobě participujeme. První projekt byl realizován v Západní provincii, kde probíhali aktivity směřující k eradikaci plicní nákazy skotu v daném regiónu. Aktivity které byly zahájeny prvním realizátorem se však brzy ukázaly jako nereálné a naším úkolem bylo projekt přetvořit do smysluplné podoby. Což se posléze ve spolupráci s jiným realizátorem povedlo a vzniklo několik tzv. „vet. campů“ kde se soustřeďuje veterinární venkovská péče v daných oblastech. Projekty jiných zemí vytvořily dobré podmínky pro odbyt zemědělských komodit a stoupá poptávka například po mléku. Ke zvýšení mléčné užitkovosti je však třeba provést „upgrade“ genetického potenciálu zvířat pomocí umělé inseminace. A to byl náš další úkol. Prvním krokem však je vybudování zdroje inseminačních dávek a tudíž bylo nutné vytvořit projekt na vybudování inseminační stanice býků, ovšem tak aby byla provozuschopná i po skončení projektu a bylo tedy nutné propojit v projektu mnoho různých stran a zájmů. Samozřejmě v rámci projektu je třeba vybudovat nejprve genetickou banku abychom křížením neztratili původní genetický potenciál místních plemen. Budování stanice v současné době probíhá a měl by navazovat další aktivity soustřeďující se na vytvoření sítě inseminátorů včetně logistiky distribuce I.D. a tekutého dusíku. K čemuž se využije především těch několik vybudovaných vetkempů z předešlých projektů.